Houby v zimě? V ostravské zoo rostou.
Stromy v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava nejspíš spí, ale s klesající teplotou se probudily některé druhy hub, které jindy během roku spatříme těžko a vidět můžeme i takové, které se v létě skrývají za listy stromů.
V zimním období, kdy je půda zmrzlá, nacházíme spíše houby rostoucí na dřevě. Ve většině případů jsou to prospěšné organismy mající nezastupitelnou funkci v ekosystémech, neboť dřevokazné houby rozkládají organickou hmotu a tak se nejen podílí na koloběhu živin, ale také uvolňují místo novým jedincům. Rostou na pařezech, na kořenech, kmenech i suchých větvích. Zasněžené klobouky dřevokazných hub, byly k vidění během prvních dnů letošního roku také v expozici Mokřady a na dřevinách podél botanických cest.
Nejnápadnější jsou v mokřadní expozici plodnice hlívy plicní (Pleurotus pulmonarius), která má, stejně jako její „známější sestra z obchodů“ hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), léčivé účinky. Nepatří sice mezi zimní houby, protože vyrůstá nejčastěji od jara do podzimu, ale jsou-li podmínky příznivé, můžeme staré plodnice vidět i v zimě. K jídlu se však v tomto období už rozhodně nehodí.
O kousek dál se v brázdité kůře vrby objevily žlutooranžové kloboučky penízovky sametonohé (Flammulina velutipes), kterým ani mráz neublíží a tak jejich krásu mohou zdatnější pozorovatelé obdivovat možná až do dubna. A nedaleko rostoucí bez černý zase hostí na své suché větvi malé plodničky připomínající lidské ucho. Podle svého vzhledu dostala houba příznačný název – boltcovitka ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae). Traduje se, že snad byla nalezena na stromě, na němž se oběsil biblický zrádce Jidáš. V létě si jí možná ani nevšimneme, protože v suchu ztrácí tvar a zbarvuje se téměř do černa. Stačí však jen malá kapka vody a houba rázem svůj původní tvar i barvu obnoví. Po penízovce sametonohé jde o další zimní jedlou houbu. Kromě využití v asijské kuchyni je známá také pro své léčivé účinky a obsah mnoha prospěšných látek včetně vitaminů skupiny B či β-glukanů s imunostimulačními účinky.
A půjdeme-li po povalovém chodníčku nad mokřadem dál, jistě spatříme i další celoročně se vyskytující druhy dřevokazných hub, kterým vlhké stanoviště a rozkládající se dřevo vrb a olší svědčí. Střechovitě nad sebou rostou na kmeni vrby pásované klobouky síťkovců načervenalých (Daedaleopsis confragosa), a o kousek dál zase pokrývají světlejší plodnice lesklokorky (Ganoderma) torza padlých kmenů v mokřadu.
Zimní lesy, parky i zahrady mohou skýtat mnohá houbová překvapení, stačí se jen pořádně rozhlédnout kolem sebe.
