Stanovit si priority je základ pro work-life balance

Vystudovala jste odbornou biologii se specializací na mikrobiologii a molekulární biologii, několik let jste pracovala v nemocniční mikrobiologické laboratoři. Jak se z ženy z laboratoře stane vrcholová manažerka, která působí v nejvyšším managementu americké biotechnologické firmy Biogen?

Medicína, biologie, věda, která zásadním způsobem pozitivně mění životy lidí, to je to, co mě nejvíce zajímá a v čem vidím smysl. Jen asi nejsem ten správný typ člověka do laboratoře. Mám veliké štěstí, kterému jsem možná šla i naproti, že jsem našla práci, kde mohu skloubit svoje vzdělání, zájmy, využít silné stránky mé osobnosti. Zároveň jsem díky ní dokázala vyřešit situaci, ve které jsem se před lety nacházela. Po mateřské dovolené jsem totiž hledala práci s flexibilní pracovní dobou, abych se mohla postarat o děti, a zároveň blízkou tomu, co jsem vystudovala. To vše naplnilo moje PROČ, které hledám ve všem, co dělám. Když totiž víme PROČ něco děláme, mohou nás napadnout velmi zajímavá a inovativní řešení s velkým přesahem.  

Co Vás na Vaší práci nejvíce baví? Čím se dennodenně zabýváte?

V první řadě musím říct, moje práce není naštěstí ani trošku stereotypní. Pořád musím studovat nové poznatky v medicíně, a zároveň se učit dalším dovednostem. Stále se pohybuji v nejmodernější oblasti medicíny, v inovacích. Moje práce přispívá ke zlepšení života pacientů a jejich rodin. Potkávám se s lidmi z různých oborů a s různými příběhy, což mě velice obohacuje. Jsem ráda, že pracuji v Biogenu, a jsem takzvaně u toho, když přinášíme léčbu na dříve neléčitelné nemoci. To vše pro mě představuje opravdu silnou motivaci. Mám velké štěstí, že jsem vždy nad sebou měla nadřízené, kteří mi důvěřovali, a nechali mě splnit úkoly mojí vlastní cestou. To musí motivovat každého, zvlášť když vidí, že prospěch z jeho práce a dalších aktivit mají v podstatě všichni. 

V rámci svých aktivit v Asociaci inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) jste iniciovala projekt na podporu pacientských organizací. Můžete nám jej blíže představit?

Ano, přišla jsem s tímto nápadem. Hlavním cílem projektu Akademie pacientských organizací bylo, a stále je, pomoci pacientským organizacím být nezávislé, pokud možno profesionální, být partnery ostatních tzv. stakeholders v sektoru zdravotnictví. Oni jsou těmi největšími odborníky na „svoji“ nemoc. Akademie běží velmi úspěšně už od roku 2012, vynikajícím způsobem ho vedou kolegové z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP). Pacientské organizace jsou dnes zapojeny do mnoha projektů a procesů.

V čem konkrétně projekt pomohl?

Pacientským organizacím a pacientům je dnes nasloucháno, jsou součástí některých rozhodovacích procesů ve zdravotnictví. Pro všechny je přínosem, že lidé lépe znají svoje práva a povinnosti, že dobře fungující pacientské organizace jsou velkým přínosem nejen pro pacienty, ale také pro odbornou veřejnost. To vše se podařilo cestou vzdělávání napříč různými odbornými a laickými skupinami. AIFP v tom udělala obrovský kus práce. Jsem moc ráda, že jsem toho mohla být součástí.   

Vy však nejste ženou, která by svůj život podřídila jen práci, že?

Rozhodně ne. Jsem velmi ráda, že vidím ve své práci smysl, že nelituji, když jí věnuji spoustu času. Ale je pro mě důležité věnovat se rodině, sama sobě, přátelům, koníčkům. U mě se to všechno prolíná – označuji to jako work life balance. Je to moje životní filozofie, mám na toto téma i svoje webové stránky. Myslím si, že je důležité čistit hlavu, udržovat vztahy, poznávat nové věci, číst, sportovat. Nikdo z nás asi nemá na všechny tyto věci příliš mnoho času, ale je důležité stanovit si priority a raději jít třeba s rodinou na výlet než uklízet.   

Jste nejen manažerkou, ale i mentorkou. Co se snažíte těm, co naslouchají, předat?

S těmi, kdo má zájem, se dělím o svoje zkušenosti. S ženami i muži. Nejčastěji mluvíme o roli ženy v leadershipu, o skloubení osobního a pracovního života. Často se mě ženy ptají, jak jsem se prosadila ve vrcholových pozicích v byznysu, které jsou pořád spíše mužským světem. Čím dál častěji si ale také povídáme s muži úspěšných žen, kteří chtějí lépe pochopit svoji novou roli. V poslední době cítím velkou potřebu něco udělat pro lepší spolupráci a porozumění mezi muži a ženami, mezi generacemi. Zdá se mi, že místo dialogu se přetahujeme a dohadujeme. Nikomu to neprospívá. Pořád je v nás staletí zakořeněné tradiční pojetí role mužů a žen, a převážně ženy na to doplácejí. Moc bych si přála, aby měli všichni rovné příležitosti, aby se uplatnili podle talentu a zájmu, ne podle pohlaví, případně výhodných známostí. S tím by se mělo začít už od školky, jak říká Robert Fulghum: „Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.“ A já k tomu ještě dodávám – v rodině. Bude to běh na dlouhou trať, to vím, ale aspoň se snažím předávat svoje zkušenosti s tím, jak jsem si já našla tu svoji cestu. 

Jste členkou Business Professional Women CR. Tématem, kterým se tahle veřejně prospěšná organizace zabývá, je nerovnost v odměňování žen a mužů. Je i pro Vás tento problém tím tématem, které je třeba urychleně řešit?

Ano, je to zarážející, když se odměna za práci neřídí výsledky, ale tím, ke kterému pohlaví patříte. Vím, že to tak není vždycky. Sama jsem ve firmě, kde to tak není, kde plat souvisí s pozicí a zkušenostmi. Ale když se podíváte na analýzy českého prostředí, zarazí vás, jak špatně jsme na tom v této oblasti ve srovnání se světem. To jen potvrzuje, jak je u nás zakořeněna historie. Ráda bych našla cestu ke zlepšení situace formou kontinuálního dialogu a vzdělávání. Všech, ale hlavně těch, kdo mají možnost situaci změnit systémově.  Doufám, že jsem alespoň trochu pomohla pacientům. Teď je třeba podílet se na pomoci naší společnosti, aby se stala moderní v postavení žen. Úplně nejvíce bych si přála, aby se lidé navzájem respektovali, naslouchali si, byli empatičtí. Pak by se spousta věcí rychleji změnila k lepšímu. A já bych k tomu ráda přispěla.      

Byla jste mentorkou i v rámci online Mentoringového maratonu pořádaného BPWCR loni v loňském listopadu. Jak se z Vašeho pohledu akce vydařila? Jde vůbec online předat zkušenosti?

Podle mě byl Equal Pay Day nad očekávání úspěšný. Letos se konal online jako spousta dalších konferencí. Lenka Šťastná s týmem zvládli organizaci výborně, technicky i tematicky. Není to jednoduché udělat online konferenci interaktivní, atraktivní, ještě k tomu celý týden. Moc se líbil formát – každý den začínal hodinou věnovanou jedné výjimečné dámě, a potom pokračovaly paralelně mentoringy na velmi zajímavá témata. Určitě jdou online předat zkušenosti. Dokonce mi připadalo, že jsme byly efektivnější než v minulosti. Vnímala jsem, že současná situace všem přinesla novou, často nesnadnou situaci, a že všechny účastnice byly vděčné za možnost sdílení, mentorky i mentees. Zpětné vazby byly velice pozitivní. Jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí.